Napříč Jižní Amerikou 2023

​ Do Curitiby jsme dorazili v noci. Prochladlí z autobusu a utahaní z celodenního putování. Ostatně, začínali jsme budíčkem ve 04:15. Mezitím se nám za zamlženými okny autobusu celý den míhala zemědělská krajina podobná té naší, kdy jen sem-tam remízky se zbytky původní džungle dávaly najevo kdo tady byl dříve pánem.   Ubytovali jsme se, zapadli do postelí a plánování co dál nechali na ráno. Ilha do Mel Tento pohádkový ostrov je vyvrcholením našeho putování. Těšili jsme se na válečku na nejkrásnějších plážích Brazílie, zajímavé koktejly, ráchání se v surfovacích vlnách a prostě dva dny totální relax.  Jenže ne ve studeném větru, kdy mikiny s kapucou přijdou celkem vhod. Vyskákali jsme k majáku, rozhlédli se po ostrově, který má v nejužším místě sotva pár metrů a zamířili k nedaleké pláži.  Vykoupat se v Atlantiku je téměř povinnost, zbytek je bezpředmětný. Ještě si na pláži, kde jsme překvapivě zcela sami, sníme ananas a vydáme se do skromného ubytování jedné z místních p...

​ Byla to změna. Autobus se o půlnoci vřítil do potemnělého města, které se od Salty lišilo snad ve všem. Pár hotelů jsme našli, ale doklepat, dovolat ani dozvonit se nepodařilo. Snad po hodině bloumání přeci jeden, dost mizerný otevřel.   Salto Monday Ráno jsme vyrazili pěšky k vodopádu Salto Monday. Procházeli jsme obytnou čtvrtí, krásné domy s bazény, upravenými zahradami se ve všem lišily od nedávných vepřovic zakrytých vlnitým plechem před větrem zatíženým balvany.  Rio Monday se se svým vodopádem nachází hned na konci zástavby. Až nečekaně a vlastně vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by zde mělo něco být. Relativně přehledná, placatá a široko daleko dohledná krajina v nás vyvolává pochybnosti jestli tu vůbec něco je.  A bylo. Salto Monday.  Vodní dílo Itaipu Ze Salto Monday jsme si objednali přes uber auto a za pět minut už frčíme na Paraguayskou stranu přehrady Itaipu. Je to 2. největší přehrada světa, ležící na hranici Brazilie a Paraguay. Vstupujeme do honosnéh...

​ Nastal čas zahájit přesun k vodopádům Iguazu. Vlastně už začal ráno v Cafayate. Čeká nás nějakých 40hodin souvislého přejezdu několika autobusy dál. Jedeme celý den, celou noc, celý den a někdy o půlnoci vystupujeme v Ciudad del Este na Paraguaysko-Brazilském pomezí.   Ale postupně. Za Saltou se krajina do široka rozevřela a my jsme 16 hodin sjížděli po takové velmi mírně nakloněné rovině do Formosy. Sestoupali jsme do nějakých šedesáti výškových metrů na asi tisícikilometrové štrece. Krajina se proměnila. Všude zeleno, nedohledné plantáže, pole a ranče argentinských gauchos.  Ve Formose ráno vystupujeme a máme sotva tak dvě hodiny na ulovení snídaně v přilehlé kavárně. Je kolem osmé ráno, my v tričku, místní v mikinách a bundách. V kavárně dostáváme omeletu a mladý kluk za barem nás prosí, zda bychom se mu nepodepsali na zeď. Checos - atrakce. Tohle už pár dní funguje skvěle.  Následuje poslední argentinský přesun do města Clorinda. Tohle město je zajímavé tím, že leží...