Paraguay a přejezdy

​Nastal čas zahájit přesun k vodopádům Iguazu. Vlastně už začal ráno v Cafayate. Čeká nás nějakých 40hodin souvislého přejezdu několika autobusy dál. Jedeme celý den, celou noc, celý den a někdy o půlnoci vystupujeme v Ciudad del Este na Paraguaysko-Brazilském pomezí. 

Ale postupně. Za Saltou se krajina do široka rozevřela a my jsme 16 hodin sjížděli po takové velmi mírně nakloněné rovině do Formosy. Sestoupali jsme do nějakých šedesáti výškových metrů na asi tisícikilometrové štrece. Krajina se proměnila. Všude zeleno, nedohledné plantáže, pole a ranče argentinských gauchos. 

Ve Formose ráno vystupujeme a máme sotva tak dvě hodiny na ulovení snídaně v přilehlé kavárně. Je kolem osmé ráno, my v tričku, místní v mikinách a bundách. V kavárně dostáváme omeletu a mladý kluk za barem nás prosí, zda bychom se mu nepodepsali na zeď. Checos - atrakce. Tohle už pár dní funguje skvěle. 

Následuje poslední argentinský přesun do města Clorinda. Tohle město je zajímavé tím, že leží na hraniční řece s Paraguayí. No, ono je to spíš taková stoka. Přes hranice nic nejezdí. Je nutné je přejít pěšky a pak se starat co dál. 

Celnice spíš připomíná veřejné záchody kam by se člověk opravdu nerad odvažoval. Z Argentiny nás odepsali rychle. V Paraguay se to táhlo. Několik minut zkoumali obálku mého pasu, a to ani ne tak protože je stále zkroucená jako spíš kvůli nápisu Česká republika, kterému vůbec nerozuměli. Vysvětlili jsme, že to je Checa a už tam paní vykružovala na razítku podpis a povolení k pobytu na deset dní (ptala se na jak dlouho to chceme).

 

Přecházíme hraniční most, když se slovy “pozor, s dovolením” nás předbíhá první pašerák. Na zádech obrovský pytel s plechovkama piv. Na druhé straně mostu šrumec. Nejednou se ocitáme v atmosféře nejrušnějších tržnic v La Pazu. Ceny žádné, nevíme kurz místní měny, nemáme ani vindru. A tady valí šmelina na plné obrátky. 

Cíl: co nejrychleji odsud vypadnout, jakkoli se dostat do Asunciónu a pokud to jen trochu půjde tak chytit ještě večerní bus do Ciudad del Este - město přesně na druhé straně Paraguaye.

Zatím ale trčíme v tomhle zmatku. Žádné ulice. Jen všude stánky. Doptáváme se, lidi nás posílají od čerta k ďáblu a nebo chtějí šmelit dolary. Po chvíli nás dostrkají ke starému  vyrachtanému autobusu s tím že tenhle jede kam potřebujeme. Jenže nemáme za co. Ale prý jízdenka za dolar. Fajn. Vyndavám 5 bucků a posílají mě k šmelináři s penězma. Vyměníme pár zbylých pesos a těch 5 dolarů. No, je vidět že nás natahuje, takže se chvíli cukáme. Pak se mu vysypaly z taštičky nějaké náboje, jak si Fanouš bleskem všiml a kurz je prostě daný. Hlavně vypadnout. Naložíme bágly a jdeme do už plného busu. Plný a přeplněný je rozdíl. Takže další púlhodinu se ještě štosují další lidi. Dveře u kterých stojíme jsou zašpérovaný prknem proti otevření, aspoň nějaká jistota. 

Dobrou hodinu a půl se klátíme tímhle vehiklem až šofér zavolá:Hey, Checos!, jste tady. Doptáváme se na bankomat a vysazuje nás u zastávky busu 38 co jezdi na Terminál. Tohle všechno už víme i z busu od místních. 

Co nám ale není jasné, že pořád v souvislosti s MHD povídají stále něco o kartách.

Je půl čtvrté odpoledne, poslední spoj dál z terminálu by měl jet v pět a my se dozvídáme, že se nekupují ani jízdenky, ani se autobusy neplatí konduktérovi, ale že si musíme zařídit nějakou lítačku na MHD. A to jako kde??? Opět od čerta k ďáblu. Ani místní neví. A to jsou tak ochotní, že fakt nám pomáhají hledat první krámek kde se tohle zařizuje. Našli jsme jej. Je to prodavač mobilů, krytů na telefony a taky různých předplacených karet. Takž kvůli jednomu svezení busem kupujeme čipovou kartu za 30tis Paraguayských, nabíjíme na ni 4 jízdy a jdeme na ten zázrak. 

Chytáme bus, v něm turniket že jim s krosnou skoro nejde projít a čtečka na karty. Jop! Přískoky brzda-plyn se přibližujeme k terminálu, kde se nám daří sehnat autobus do Ciudad a ještě si zajít na něco k jídlu. 

Teď je krátce před půlnocí, my se blížíme k Ciudad del Este a doufáme že někde seženeme ubytování. Je to právě 40hod co jsme v kuse na cestě a ujetých 1650 km. 

Ubytování jsme sehnali. V jednu ráno jakékoli kam jsme se doklepali. Hlavně nějakou postel a koupelnu. 

Dobrou noc!